Vycházíte ze zámecké restaurace na schůzku se zámeckou paní a naproti vám jde po schodech víla – paní Daniela Hradilová. Nemá ale charakteristické znaky, podle kterých ji do kategorie víl zařadíte hned. To se vám podaří až po skoro dvouhodinovém rozhovoru spojeném s prohlídkou několika zámeckých pokojů. Zůstáváte okouzleni, nejen jí, ale i místem samotným…
Zámek Zábřeh v Ostravě je hotel se skvělou restaurací, vlastním mini pivovarem a pivními a vinnými lázněmi. Když budovu s nadšením sobě vlastním v roce 2004 manžel paní Daniely, která sedí naproti mě a usrkává sklenku bílého, vypráví a doslova u toho září, koupil, nebylo tady, jak sama říká nic. Byla to ruina, vyřazena ze seznamu památek, která jakoby zázrakem nesčetněkrát unikla úplné devastaci.
To, čím je budova dnes, je tak především dílem těch dvou. Je realizaci jejich vizí, za kterou stojí precizní práce a především srdce, které oba manželé do celého projektu vložili. Citlivá rekonstrukce budovy se smyslem pro zachování podstaty a genia loci tohoto místa je znát na každém kroku. A tak si v jednom pokoji na zámku (namísto našich vypínačů Fontini) fotíme třeba mimořádně řemeslnicky vyvedený mechanismus zámku na starobylé šatní skříni, obdivujeme na zdi visící zarámované výšivky richelieu po babičce paní Daniely a na chodbě poklekáme k dlaždici s roztomile vyvedeným otiskem snad psí pacičky.
Paní Daniela vypráví, ale to ani nemusí, protože místo na nás mluví samo. Každý schod, cihla, obrázek, káď či brnění, každá truhla při jejím vstupu trochu zavzdychá. A my s ní. Protože jsme okouzleni, potěšeni a také tak trochu hrdí, že tady můžeme být a naslouchat.
Zlatá rybka prý plní lichý počet přání, lichý počet životů mají kočky… Tady je počet pokojů také lichý – 9 je jich historických a 9 podkrovních. V každém z nich najdete něco osobitého, vzor látky, výzdobu,… a každý z nich má také jiný vzor kachlíků v koupelně. (Paní Daniela nám s roztomilým výrazem prozrazuje, že výrobce těch kachlíků má opravdu jen devět vzorů!) Přesto mají pokoje stejný rukopis, jehož autory jsou manželé Daniela a Petr Hradilovi.
Když pak při odchodu pořizujeme poslední dnešní fotografii, záříme i my. A pod levou paží si neseme dárek. Knížku, která mapuje celou historii rekonstrukce tohoto místa až po současnost. Je poetická a naplněná – a to nejen fotografiemi a písmeny. Loučíme se a domlouváme si další spolupráci. Až cestou si uvědomíme, že jsme pro samé povídání zapomněli požádat autorku o věnování a podpis. Nevadí. Aspoň bude příležitost se v brzké době potkat znovu.
P.S.: Až večer doma při skleničce vína a listování knihou si uvědomujeme, že liché je dokonce číslo popisné zábřežského zámku a že i počet doposud realizovaných projektů firmy manželů Hradilových DEPENDELAB je také lichý. (I když jen dočasně, protože jak nám paní Daniela v rozhovoru prozradila, v plenkách je už další z hotelů.) …
Schválně, pojďte je spočítat i vy! www.dependegroup.cz, www.dependelab.cz
