V následujícím článku se vám pokusíme vysvětlit rozdíl mezi keramikou a porcelánem. Pro mnohé z vás je to totiž jedno a totéž, ale není tomu tak. Jak sami zjistíte následně… jde o dva různé materiály a o dva různé procesy při jejich zušlechťování. Každopádně za tím, než se k vám dostane keramická mísa či hrneček anebo porcelánový lustr, je schovaná lidská práce. Ve většině případů totiž nejde tento materiál zpracovávat průmyslově a ve velkém, už jen proto se i více cení.

KERAMIKA

Slovo či označení keramika pochází z řečtiny. V podstatě jde o anorganický nekovový nebo uhlíkový materiál, vyrobený za vysokých teplot. Patří do něj i kamenina. Zjednodušeně řešeno keramickou hlínu naleznete v přírodě… hrábnete někde, kde naleznete tu správnou konzistenci hlíny a můžete si vyrobit svou první nádobu.  Keramiku známe z mnoha vykopávek a objevuje se už ke konci paleolitu.

V dnešní době se názvem keramika označují také i některé hitech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle se jedná o slinuté karbidy kovů, oxid hlinitý (Al2O3), různé nitridy a boridy. Ty se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu – nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“.

Keramika bývá tradičně dělena na hrubou keramiku, kterou se označují cihlářské výrobky a jemnou keramiku, kterou označujeme ostatní keramické výrobky jako nádoby, hrnky, formy atd. Pro stálost a kvalitu keramické hmoty jsou výrobky z ní vypalovány v keramické peci, poté mohou být též glazovány či dozdobovány malbou atp. Charakteristickými vlastnostmi keramiky je nízká elektrická a tepelná vodivost, vysoká pevnost, ale i křehkost a vynikající odolnost proti vysokým teplotám a korozi.

PORCELÁN

Porcelán byl objeven a vyráběn v Číně  jako tzv. protoporcelán od 7. století př. n. l.; porcelán, jak jej známe dnes pak od 7. století n. l.  odkud se následně rozšířil i do dalších zemí. V Evropě byl v 17. a 18. století ceněn jakožto velmi vzácné zboží. Poté, co při pokusech o napodobení čínského porcelánu evropští keramici mnohokrát selhali, konečně v roce 1708 toto hledání rozřešil Ehrenfried Walther von Tschirnhaus. Receptem byla kombinace ingrediencí zahrnujících coldický jíl (druh kaolínu), vápenatý alabastr a křemičitý písek.

První česká porcelánka byla založena roku 1792 ve Slavkově, druhá o 2 roky později v Klášterci nad Ohří, pak v Březové a Kysiblu roku 1803. Další porcelánky můžeme nalézt v Lokti, Dolním Chodově, Praze, Dalovicích a dalších městech. Nejvýznamnější porcelánkou je pak bezesporu ta, jež vyrábí karlovarský porcelán.

Porcelán je tudíž oproti keramice materiálem novějším. Jde o keramickou hmotu vzniklou vypálením keramického těsta tvořeného směsí kaolinu (zvětralá živcová hornina), ostřiva (křemen) a taviva (živec). Někdy se ho směsi kvůli lepším vlastnostem přidává také křída anebo mramor. Porcelánovou směs dělíme na měkkou a tvrdou. Rozdílem v tvrdosti je pouze podíl přidaného kaolinu. Zatímco u tvrdé směsi jej tvoří 50 % u měkké je tomu méně.

Výroba porcelánu je technicky mnohem náročnějším procesem než výroba keramiky. Směs kaolinu, křemene a živce se za vysokého tlaku drtí, tře a následně proplachuje, aby se zbavila nečistot. Potom se v lisu zbavuje vody a suší. Z této usušené hmoty, jež je velmi křehká a při manipulaci vyžaduje velkou opatrnost a péči, se vyrábí samotné výrobky, které se následně glazují a znovu vypalují.

Jde o čistou a velmi kvalitní surovinu, která se vyznačuje maximální pevností, transparentností a bělostí. Pálí se při teplotách nad 1300 °C. Redukční prostředí v těchto pecích, to znamená prostředí s omezeným přístupem vzduchu, zajistí bělost, a zabrání nežádoucímu zabarvení způsobeného železitými nečistotami.

Porcelán se používá pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických izolátorů, dlaždic, ozdobných předmětů, v dentální keramice a u mnoha dalších předmětů, kterými jsou bezesporu i stínítka a komponenty světel Aldo Bernardi a těla, kličky či rámečky vypínačů Fontini. Obě zmíněné firmy používají pro své výrobky ty nejkvalitnější porcelánové směsi a obohacují je řadou procesů, které se neobjedou od ruční zacházení a práce s tím spojené, jako je např. kontrola, dobrušování, dekorování atd.

Zjednodušeně řečeno – na keramiku narazíte kdekoliv. K její výrobě stačí anorganická hmota – čili hlína. Vyrobit porcelán je už mnohem náročnější, jak jsme již popsali výše. Ač se výrobky z obou materiálů po závěrečné povrchové úpravě glazováním mohou jevit obdobnými, rozdíl mezi nimi bezpečně poznáte, když je rozbijete (což bychom vám samozřejmě nepřáli). Keramické střepy budou uvnitř vždy hnědé, zatímco ty porcelánové budou zářit bělostí.

Váš tým NeNo design Ltd.