Jak (ne)uzavřít obchod

O tom, že uzavřít obchod nemusí být vždy věc snadná bych mohla vyprávět nejednomu obchodníkovi. Zvláště, když se celá věc u zákazníka potká s mnoha faktory, které daný obchod specifikují, vymezují a také ho tak trochu hází do kategorii „on exclusive“.

Abych celou věc vysvětlila – kromě běžného sortimentu se také zabýváme zprostředkováním zakázkové výroby vypínačů z řad kolekce FONT BARCELONA. Jde o výjimečné estetické a funkční kousky a jistě nepatří mezi běžný ani levný sortiment. Čas od času je po nich poptávka, hlavně od architektů, designérů, projektantů a lidí zabývajících se doporučeními pro své klienty.  Často je poptávka hlavně po jejich ceně. Ta také většinu zákazníků odradí.

Pokud se tak nestane a klient opravdu stojí o něco mimořádného, nastoupíme my, abychom pomohli a poradili. Od výběru materiálu, po seznámení s tím, jak celý objednávkový systém funguje. Konkrétně, jak se navrhují, osazují a sestavují jednotlivé prvky do vypínačových desek, co je v nabídce či jak jde vše poupravit tak, aby byla zachována potřebná funkčnost. Je to dlouhý a velmi náročný proces, rozkreslování prvků a plodná komunikace se španělským výrobcem v angličtině, která často vede k nedorozuměním a mnoha úpravám tak, aby vše nakonec zamířilo ke kýženému cíli. A tím je domluvit to, co zákazník opravdu chce a potřebuje. Čili uzavřít obchod.

Poslední dobou se ovšem setkáváme s kumulací jakýchsi spekulantů a zástupců zákazníků, kteří i přes například půlroční komunikaci a uzavřenou objednávku nakonec vše zruší, protože vlastně nevědí, co chtějí a předpokládají, že to víte vy. A protože vy nevíte, ba ani vědět nemůžete – celá vaše práce, práce výrobce, komunikace v mimopracovním čase a vycházení vstříc tak nakonec skončí v nenávratnu. Ještě navíc s tím, že jste jakožto obchodník hrubě uráženi a stavěni do pozice, že jste tu od toho, abyste tomu na druhé straně, který vlastně celou dobu nevěděl, co chce, sloužili.

A tak bych chtěla za náš tříčlenný tým požádat všechny zákazníky, zástupce zákazníků a další sekundanty, aby se zkusili zamyslet, že náš čas je přinejmenším stejně cenný jako ten jejich. Že i my nemáme práci pouze s nimi a že i my, máme právo někoho odmítnout. Už jen proto, že se neumí a ani nechce chovat jako obchodník.

Původně jsem chtěla tento blogový vzkaz napsat někomu konkrétnímu, který mě osobně v konkrétním obchodě zasáhl i jako člověka. Obětovala jsem mu nemalou část svého osobního prostoru a času o sobotách a nedělích, , zajímala jsem se a zabývala jsem se téměř půl roku života, neustálou komunikací, vysvětlováním (které asi moc neposlouchal) jeho změnami zadání zakázky, změnami změn a změněnými změnami změn, poptávkami po ceně téhož, co bylo vlastně pokaždé trochu jiné… Až při psaní jsem pochopila, že to byl někdo, kdo se ani trochu nezamyslel. Někdo, kdo si neváží ničeho, možná ani sebe sama.

Tak nakonec vznikl tento všeobecný článek – možná jako povzdech, poselství a malý apel na vás. Pokud vás zajímá cena, ptejte se na ni na začátku. Až pak jděte do toho, co moc lidí doma nemá – s vědomím, že to něco bude stát. A také, ujasněte si, co vlastně chcete. Jsme připraveni vám pomoci, když něco nevíte vy sami, ale nakonec to musíte vědět hlavně vy. Jinak se nepohneme z místa.

Obchod je komunikace. Není jen o tom mluvit, ale také o tom umět naslouchat, vyslechnou, ale i poslouchat a nechat si poradit – což platí vzájemně. Proto tu jsme, a proto děláme to, co děláme a máme rádi.  A chceme, aby to tak i nadále zůstalo.

Děkujeme za pochopení.

Vaše NeNo