Znáte to, mezi ploty si lidé od pradávna leccos řekli, ledacos vyměnili… bývávalo to a my věříme, že pořád ještě je, místo, kde se mnohé událo a o mnohém ještě dlouho poté povídalo. Místo výměny naturálií, názorů a sousedských rad. A když se z plotů staly plůtky dostalo to konkrétní místo jako bonus ještě vhled, vidění a rozšířený obzor. Možná tak trochu i privilegium nemuset stát zrovna na špičkách, abych u něčeho byl přítomen, když už ne jinak, alespoň zrakem. Neboť všichni se rádi díváme a o to radši, pakliže za těmi plůtky nalézáme něco, co našemu oku a duši lahodí.
Právě tam, mezi plůtky – neboli Mezi plůtky s velkým M – jak se správně jmenuje tento netradiční hotel vzniklý z bývalé usedlosti majitelů venkovních hutí – jsme se i my jako již staří dobří známí potkali s paní architektkou Danielou Hradilovou. Už když nás na prahu hotelu uvítala byli jsme téměř okamžitě ohromeni čistotou a jednoduchostí s bravurně dotaženými detaily v otevřeného prostoru. Bylo co obdivovat. Hned od počátku na stěnách zaznamenaných všudypřítomně zarámovaných listů ze starého herbáře, až po mistrnou opakovaně a hojně využívanou recyklaci starého dřeva přetvořenou do podoby dveří, stropů, obložení a také do kusů nově vzniklého nábytku. Vše tu slouží svému účelu, beze zbytku a bez zbytečností navíc. Otevřenost prostorů navozuje pocit jako bychom to tady už znali, jako bychom snad byli i doma. A jakoby tady – Mezi plůtky – snad ani žádné ploty nikdy nebyly.
Naposledy jsme s paní Hradilovou hovořili, když tento projekt teprve vznikal. Dnes už téměř 2,5 roku slouží ubytovaným návštěvníkům k odpočinku, ale také coby zázemí pro různé akce jako jsou oslavy, svatby, křtiny aj. My jsme se tady sešli ovšem nejen proto, abychom obdivovali jeho dokonalost, ale také proto, abychom hovořili o projektu dalším, nově vznikajícím a rodícím se pozvolna z hromady sutin a kamení. Projekt se jmenuje Mezi lukami a půjde opět o dům či malý hotýlek s neobyčejným výhledem do krajiny k pronajmutí.
A tak téměř dvě hodiny sedíme a povídáme si o tom, vybalujeme kufry se vzorky a probíráme technické detaily. Z kuchyně voní pomalu tažený hovězí vývar a záhy si od něj k nám přisedá a do diskuze se připojuje i pan Hradil, manžel paní Daniely. Představa je jasná. Na realizaci se ještě trochu zapracuje, ale my již teď věříme, že opět půjde o něco velmi výjimečného, co se dotkne srdce i duše nejednoho návštěvníka.
Nakonec se autem přesuneme i na stavbu. Šéf si potřese rukou s dvojicí bodrých elektrikářů a společně se projdeme procesem stavby – ještě téměř sutinami, kde je ale již teď nemálo co obdivovat. Trámy, kameny, obvodové zdi a celokamenný původní chlév i s komínem. Až se prostor dotvoří – bude to bezesporu skromně přitom úchvatně působící místo.
Už teď se jak na samotnou realizaci, tak i na samotný výsledek v plné své kráse těšíme – neboť jak sama paní Daniela říká: „Po létech jsem se vrátila tam, kde jsem chtěla a také měla začít.“
A nám je ctí se na těchto místech ocitnout a vracet se k nim společně s ní.
Za tým NeNo design Ltd.
Zuzana
