Na jaře jedině do slunné Itálie. I když jen pracovně, a i když jen na skok. O to ten skok má být intenzivnější a naplněný. Vyrážíme v pondělí 8. dubna 2019 a protože to máme k Polsku blíž, než na letiště V. Havla – volíme Krakov. Letenky do Bergama zakoupeny s půlročním předstihem, takže všechno klape, jak má.
Noční let je klidný, přistání také. Mírně neklidné chvíle nastanou až při vyzvednutí auta z půjčovny, na nějž jsou krátké i naše celkem čtyři platební karty. Pikolík za přepážkou se dožaduje karty kreditní a ukazuje nám na jakýsi miniaturní informační řádek ve smlouvě, se slovy, že tam to přeci máme napsané. Auto si nakonec půjčíme. Ovšem jen s náležitým dopapírováním a se souhlasem plné pojistky, jež zahrnuje i blokaci docela vysoké částky na našem pracovním účtu na případné krytí škod. Nicméně škody napáchat nehodláme. Po úvodních peripetiích konečně vyrážíme do nočních ulic Bergama, abychom dojeli až do nedalekého Brusaporta, kde jsme ubytováni. Najdeme to díky Bohu či spíše navigaci, snadno a kolem půlnoci vysprchovaní a s umytými zuby, konečně uléháme. Jako uspávanka nám nad hlavami zní motory přistávajících letadel.
Na stanici Rho a do areálu výstavy Feirra Milano vyrážíme hned ráno posilnění výtečnou snídaní a typicky italským šálkem ranního „kapůča“. Inu šmakuje to tady jak jinak, než – prostě jinak. Kromě malého incidentu při nedání přednosti jízdě velmi temperamentní Italce u výjezdu z vnitřního kruhu kruhového objezdu, dorazíme bezpečně na neplacené parkoviště na okraji města. Blinkdy se zde moc nepoužívají, takže je někdy obtížné pochopit co takový Ital – řidič, hodlá vlastně udělat a je tedy nutné dosti předvídat, občas i věštit. Toto jsme hold vyvěštili špatně… Z parkoviště se vydáme už jen jednu stanici vlakem. Kolem desáté hodiny dopolední pak fasujeme několik barevných reklamních tašek a stojíme v davu příchozích shromážděném u vstupu. Bezpečností kontrolou projdeme hladce. Areál výstavy je nám otevřen. Slunce svítí. Vše se pomalu probouzí a dává do pohybu. Skleněná střecha výstaviště připomíná tak trochu včelí pláty a hučení davu pilnou činnosti včeliček. Voní tu především káva, čerstvé jídlo a člověčenství. To další, co rozpoznávám je krásný jarní den.
Milano – jsme tady! Projdeme několika pavilony, a nakonec se usneseme zamířit do toho „našeho“. Do pavilonu EUROLUCE 2019 – kde vystavuje náš dodavatel porcelánových a mosazných svítidel Aldo Bernardi. Najdeme ho vcelku rychle a s přehledem. Obdivujeme novinky. Fotíme. Povídáme si. Já čili ženská část naší výpravy, se taky tak trochu seznamuji s tvářemi lidí, které znám jen z písemné pracovní korespondence. Je to milé a jako vždy mne překvapí tolik rozcházející se představy o lidech s lidmi samotnými. Tedy představy toho, jak asi vypadají… Konverzuje se anglicky, a to mi vůbec nejde, nicméně Milan občas tlumočí a se zbytkem se nějak popasuju. V expozici Alda trávíme zhruba hodinu a půl a jdeme šmejdit dále.
Pokud mohu říci za sebe EUROLUCE 2019 a vůbec celé výstaviště Fierra Milano je jedním slovem zářivé. V kombinaci se slunečným počasím obzvlášť. Stovky interiérů a tisíce svítidel z přírodních i syntetických materiálů, hra světel a stínů, nápaditost a překvapivost provedení – je zdrojem nemalé inspirace pro mnoho lidí z různých designových oborů. Některá svítidla lze doslova a do písmene považovat za umělecká díla a výrobci je také umějí patřičně odprezentovat. Procházíme expozicemi a překvapení střídá údiv. Setkáme se a konverzujeme ještě s jedním milým známým, než se přemístíme do větší kavárny na plánovanou schůzku se zástupci firmy Font Barcelona. Přeci jen je tam pro jednání větší klid.
Schůzka nakonec trvá bezmála dvě hodiny. Nicméně poznáme nové vedení firmy, předáme si vzájemné postřehy a poreferujeme také o nových nápadech a věcech, které nám jakožto distributorům značky Fontini a Font Barcelona leží na srdci. Přeci jen z oka do oka, je to více podnětné a obohacující.
Pak se vrháme na další „kapůčo“, které je prostě neodolatelné a ať v Itálii jste kde jste stojí max. 2 eura, takže se dá s klidem říci, že kromě vody je to tady ten nejlevnější nápoj. Hned po jeho vychutnání následuje závěrečné mapování areálu. V nohách přibližně 15 km, ač se to vůbec nezdá, a únava je už znát. Ještě mockrát se zastavujeme u focení a pozorování různých detailů, než nakonec zamíříme na zpáteční vlak a z parkoviště si vyzvedneme zapůjčený šedostříbrný Fiat 500. Mimochodem, auto snů, které projede i uličkami pro koloběžky. Vážně je něco jako „elastička“ z Disneyovského animáku. Aspoň několikrát mám ten pocit, když její (nebo tedy správně jeho) schopnosti později vyzkoušíme při podrobnějším prozkoumávání Bergama.
Cestou zpět naše letošní návštěva EUROLUCE 2019 končí. Následující čas už se věnujeme soukromým aktivitám a vstřebáváme dojmy. Je jich mnoho. Druhý den v poledne už míříme na letiště, zpět domů. Arrivederci Bergamo, Milano, Fierra a hlavně Euroluce. A zase za dva roky na viděnou!
Za tým Neno design Ltd. Zuzana