Kufr sem a kufr tam…

Den první

Všechno je jednou poprvé. Tak jsme se vypravili do Vrchlabí. Nikoliv poprvé do Vrchlabí, neboť tam už jsme letos byli… ale poprvé na předváděcí akci naší firmy u našeho prémiového partnera firmy Sonepar s.r.o. Psala se středa 1. listopadu 2017.

Kufr jsme měli plný kufrů. Přesněji – kufr našeho služebního auta jsme měli plný jiných kufrů. A sice kufrů vzorkových – s produktovými řadami výrobků firmy Fontini (vypínačů, rámečků a zásuvek) a taky kufrů soukromých. V těch soukromých se nacházely produkty také. Nicméně, o těch se rozepisovat nebudeme. Kromě všech těch kufrů tam byla také hromada krabic s katalogy, letáky a ostatním propagačním materiálem. Zkrátka, byli jsme až povrch.

Protože je to do Vrchlabí daleko, vyrazili jsme krátce po obědě, ihned po strategické poradě týmu. Cesta ubíhala upovídaně. Stavili jsme se na kafíčko a skořicového šneka na naší oblíbené čerpací stanici v Mohelnici a chroupajíc jablka ze zahrádky naší kolegyně Janičky, jsme záhy pokračovali dále. Ani jsme si nevšimli a setmělo se. Cestičky, cesty a silnice – daly-li se některé vůbec tak nazvat, nás vedly stále zajímavějším krajem. Tedy pokud vůbec něco šlo vidět… Navigace nám opravdu dopřávala dobrodružné zážitky v podobě průjezdu lesním tankodromem, pobíhání zvěře přes silnici, mlhy, která by se dala doslova krájet atp. Ovšem často velmi svérázné a vtipné názvy obcí, kterými jsme projížděli a které jsou tolik odlišné od pojmenovávání obcí u nás na Moravě, nás udržovaly při bdělé pozornosti.

Až jsme nakonec večer dojeli. Rozlámaní, po skoro pěti hodinách na cestě, hladoví a toužící se co nejdříve ubytovat a najíst. Průměrná rychlost tak 70 km za hodinu. A první, co nás dostalo, bylo oznámení na dveřích k recepci „platbu platebními kartami neakceptujeme“. Inu, jiný kraj, jiný mrav.  Ještěže jsme byli ve třech a ještěže naše peněženky disponovaly celkem slušnými obnosy. Platbu za ubytování jsme nějak dohromady dali, šťastně zaparkovali kufry na pokoje (jen tak mimochodem ve dvou pokojích, kdy ten druhý byl od toho prvního zcela nelogicky vzdálen maximálně, jak jen to šlo) a vyrazili jsme hledat bankomat a restauraci, kde by platbu kartou akceptovali. Díky Bohu za data, telefony, připojení a Google! Vedli naše kroky směrem správným!

Bankomat byl asi 1,5 km v centru Vrchlabí. Restaurace Fusion restaurant – kousek od něj. Kulinářský zážitek vyvážil všechny nepříjemnosti a nepohodlí toho dne. Nadlábli jsme se opravdu fest. Trochu se také prošli nočním Vrchlabím a pak se odebrali do svých komnat. V závěru jsme se mrkli na pracovní e-mail a potěšili se snímky prezentačního panelu, který nám vyfotil pan Šereda. Zdá se, že všechno klaplo, jak má. Takže…sklenka vína a šlo se spát.

Den druhý

Druhého listopadu to vypuklo. Vstáváme časně. Prezentace v Soneparu začíná v osm, nicméně snídaně v hotelu se podává až od 7:30 a v žádném případě to nejde dříve. Inu, humorný hotel. Nicméně v jídelně jsme s nadějí již v 7:20 a jsme úspěšní, ale také jediní přítomní. Najíme se! Během snídaně nás pan Pavel Šereda ze Soneparu popohání na introverta docela vtipným telefonátem… prý nás už davy očekávají… takže nakládáme soukromé bágly a přesouváme se „na místo činu“. Z kufru (rozumějte kufru našeho vozu) vytahujeme tentokrát kufry se vzorky. Jsou to kufry stříbrné a lesklé, a budí docela pozornost. Vypadáme tak trochu jako tým nějaké významné ochranky, který převáží miliony z banky.

Chvíli se tetelíme nad opravdu mistrovsky připraveným panelem se vzorky. Poté na místě vybalujeme vše další, co jsme dovezli s sebou. Už na nás opravdu čeká obecenstvo, a tak se šéf asi po 20 minutách přípravy pouští do výkladu, který si nachystal. Tedy vlastně, pouští se do úplně jiného výkladu. Spíše improvizuje, nicméně drží se tématu a vypráví. O vypínačích Fontini. O světlech Aldo Bernardi… zakázkových sériích, trubkovém systému rozvodů a dalším. Naslouchající zkrátka provede skrz naskrz paletou námi nabízeného sortimentu. Poté se lidé ptají a my vesměs odpovídáme na jejich dotazy. Někteří postojí a diskutují déle. Jiní se jen mihnou. Každý od nás nakonec dostane malý balíček s katalogy, letáky, návody a propagačními předměty.

Dopoledne uteče jako voda. Vše v pracovním duchu. Jde to skvěle a jsme spokojeni. Pan Pavel ze Soneparu a jeho slečna asistentka nachystali akci perfektně. Patří jim za to veliký dík. Cítili jsme se příjemně, i když malinká nervozita na počátku byla. V poledne dostáváme doporučení na nedalekou restauraci U Veterána, najíme se a naše jízda sice už jen chvíli, nicméně pokračuje dále.

Krátce před druhou hodinou odpolední totiž balíme. Se stříbrnými kufry opět cupitáme – jak jinak než ke kufru našeho černého vozu. Domů je to opravdu daleko, i když tentokrát navigaci navigujeme spíše my a donutíme ji směřovat nás domů poněkud klidnějšími cestami. Stejně poklidně, s opakovanou občerstvovací pauzou na benzince v Mohelnici, se vracíme domů.

Mise byla, alespoň pro nás, radostná a úspěšná. A už teď se těšíme na příště.

My totiž věříme, že naše „poprvé“ nebylo „naposledy“ a že se s vámi, našimi spolupracujícími firmami, architekty, montéry ale také třeba jednotlivými zákazníky, již brzy budeme moci setkat na více místech naší republiky.

Váš tým NeNo design Ltd.